Vinné sklípky Mičulka - 5.-6.7.2010

8. července 2010 v 22:23 | Vacour |  Vejlety - Kronika Gangu
Náš první vícedenní výlet...



Datum: 5.-6.7.2010
Sestava: Dwořka, Vacour, Petřev
Délka vejetu: 650 km


4 dny volna v červenci. Co s tím uděláme? Tahle otázka mi vrtala hlavou již od tý doby, kdy jsem zjistil, že takhle dlouhý volno vůbec bude. Jelikož teď píšu tenhle článek, tak to dopadlo dobře - naše domluva je totiž poslední dobou svojí úrovní někde hodně hluboko pod bodem mrazu. Snaha domluvit se nějak konkrétněji začala cca někdy v pátek (2.7.), kdy jsme se s Dvořkou po telefonu domluvili, že se domluvíme v sobotu. V sobotu jsem se jel se Škojdem koupat a Dvořka byl v práci. Nejdřív, že by možná po práci teda zajel za náma namočit plavky, ale nepřijel. Když jsem pak navečer doma kouknul na telefon, zjistil jsem, že Dwořka dal přednost posezení v Tempu. Inu další domluva po telefonu, že se pojedem v neděli koupat všichni, a že se domluvíme tam. Tak jedem se Škojdem na koupání a před pískárnami jsme potkali akorát PiŠtu, která nám řekla že ty dva jsou zase v hospodě. No tak jsme se zase nedomluvili. Večer tedy další telefonát: "Tak jak to teda vlastně bude?". Nakonec jsme se dohodli, že se ráno sejdem u Otylky a tam že se domluvíme dál. Nevěděli jsme kam pojedem, jak tam budem spát, co budem kde jíst - jediný co jsme věděli, že v 9hod máme bejt u Otylky - to nám stačilo. Zbalil jsem tedy stan a spacák, přidělal jsem to k motorce a vyrazil jsem.

Den první

Zezačátku mě děsilo trochu počasí - večer byla bouřka, takže bylo docela mokro, a taky pořád bylo pod mrakem. Dorazil jsem k Otylce, kde jsme se konečně sešli a začala domluva co se teda bude následující dva dny dít. Během domlouvání jsem zjistil, že jsem si na ten můj spacák a stan asi měl vzít i nějakej pytel, páč už teď oba jevily známky navlhnutí. Nakonec Petr vytasil náhradní igelitku a nějak jsme to všechno zabalili a bylo. Domluva nakonec přeci jen dospěla k nějakému konečnému výsledku - pojedem "někam" na Moravu.
Inu vyrazil jsme směr Lišov - Jindřichův Hradec a Jarošov nad Nežárkou. U Jarošova bylo v plánu odbočit na starou cestu - nechtěli jsme jet po dálnici. Už se blížíme k odbočce, ale Dwořka, který jel první, furt ne a ne brzdit a odbočit. Stačil eště pozdravit protijedoucího motorkáře a pak si asi všiml cedule <Brno - doprava> a začal brzdit. Jenže už bylo pozdě a tak projel rovně. Naštěstí hned za křižovatkou byla benzínka a tak jsme zabočili alespoň k ní, jako že se otočíme. To už jsem jel první já, zabočil jsem k benzínce a nejdřív že se jen otočíme a pojedem hned zpátky. Otočil jsem se - už jsem byl nasměrovaný zpátky na hlavní, ale při rozjezdu jsem si to rozmyslel, udělal jsem po křižovatce kolečko a zajel jsem zpátky k benzínce, jako že si odpočinem. Oba spolugangáci jeli za mnou, tak sem si nějak myslel, že oba budou můj pohyb kopírovat. Ale chyba lávky… Jedu si to krokem a najednou za mnou slyším Dvořkovo smích. Otočil jsem se a křičím na něj co se děje. "Tak se podívej !" - řve Dvořka a ukazuje na hlavní silnici, kde se z čistajasna objevil Peethr a zcela nerušeně jel někam pryč. Po chvilce si svůj nenadálý "útěk" rozmyslel a naštěstí se za náma vrátil, a tak jsme mohli po krátkém odpočinku pokračovat směr Telč - Třebíč.

vino_morava_01

Kousek za Třebíčí, v obci Vladislav, jsme se stavěli v místním motorestu na obídek. Rozhodně nešlo o špatnou stravu-ba naopak. Po nadlábnutí jsme ale naskočili zpět do sedla a hurá směr Brno. V Brně jsme odbočili na rychlostní silnici vedoucí na Pohořelice, Mikulov. Po přejetí vodní nádrže Nové Mlýny jsme odbočili směr Horní / Dolní Věstonice, kde prej kdysi Dvořka už kempoval. V těch Dolních to už vypadalo nadějně - našli jsme nějakej penzion, který tam měl na zdi reklamu i s internetovými stránkami. Jelikož jsme nenašli zvonek, zabrousil jsem přes telefon na ony internetové stránky a kouknul jsem se, jak to tam vlastně vypadá. Našel jsem i tel. číslo, kde ale byla pouze hlasová schránka, takže jsme se rozhodli na to vyprdnout a jet dál.
Dojeli jsme ale jen pár kilometrů na benzínku v Milovicích, kde jsme se rozhodli na chvilku vorazit a schovat se před slunečním zářením v nějaké dřevěné boudě, kterou tam zřejmě prodávali. Byli jsme v koncích. Vůbec jsme nevěděli kam pojedem hledat další sklípky, či alespoň nějakej kemp k přespání. Jelikož jsem už byl připojenej k mobilnímu internetu, zabrousil jsem na naše stránky do článku Sezona 2010 preview, kde bylo pár tipů na velet. Petřeva napadlo, že by jsme mohli zkusit ten sklípek, který navrhl do článku právě on, že prej tam byl Trnís, a že to tam bylo prej dobrý. Našli jsme si tedy stránky tohoto vinného sklípku, kde bylo telefonní číslo na majitele - pana Mičulku. Ten nám pověděl, že máme zajet, a že to nějak uděláme. Zajímavá věc na tom všem je, že teprv někde u obce Milovice, cca 220km od domova ve 3hod odpoledne, jsme se konečně shodli kam to vůbec pojedem. Obec Blatnička, kde námi vyhlídnutý sklípek leží, je celkem malá "dědina" a tak jsem nastavil navigaci, páč jsme museli vůbec zjistit, kde to je a jak je to od nás daleko. Bylo to cca 80 km a tak jsme nelenili a vyrazili za konečně pevně daným cílem naší výpravy. I když - vyrazili… Když jsme se oblíkli do bund a pomalu šli k motorkám, tak Petřev začal nadávat, že mu nejde zapnout kombinéza. Eště aby šla - zip mu totiž vypověděl službu a odešel do věčných lovišť. Po chvilce koumání, a díky horku opětovného osvobození od našich již oblečených bund, jsme došli k názoru, že to tu "na koleni" asi neopravíme. Inu natankovali jsme nějaké palivo, Pítr utáhl suché zipy, zalehl na tankvak a hurá vstříc našemu cíly. Vyrazili jsme po dálnici směr Břeclav, u které jsme sjeli na Hodonín. Dále do Strážnice a konečně Veselí na Moravě, kde jsme ještě jednou zastavili na benzínce, já jsem si nastavil navigaci, sluchátko zavedl do ucha a už neomylně směr Blatnička. Ve Veselí byl ještě drobný problém s objížďkou, ale i tento problém se nám ke všeobecné spokojenosti podařilo vyřešit a konečně jsme dorazili do Blatničky. Tam nám místní poradili kudy kam do sklípků. Naštěstí se sklípek nachází u dobrého orientačního bodu - u hřbitova. Našli jsme ho tedy bez problémů. Než jsem stačil p. Mičulkovi zavolat, již nám šel naproti a vítal se s námi. Otevřel nám branku a my ustájili své oře u něj na dvorku. Pobrali jsme tankvaky a šli jsme se tedy ubytovat. Šlo o rodinný domek, který měl v přízemí něco jako hospodu, v patře ubytovnu a ve sklepě sklípek. K našemu údivu bylo ubytovací zařízení prázdné - žádní hosté. Dostali jsme tedy na výběr asi z 5ti pokojů. My jsme ale kucí nenároční a zalezli jsme do jednoho třílůžkového a začali jsme se převlíkat a vybalovat.

vino_morava_02
vino_morava_03

Dali jsme si ještě sprchu a už hurá do sklípku. Když jsme přišli dolu do "hospody", tak na nás už na baru čekaly 3 paňáci domácí slívky na uvítanou. Domluvili jsme se na ochutnávkách místních vín v oném sklípku. Jelikož jsme byli jediní hosté, tak šlo o liduprázdný sklep s dřevěnými lavicemi a obrovskými demižóny s víny. Dostali jsme džbánek vína a instrukce, že máme zatím pít a chvilku počkat. Škoda, že tam byla taková tma. Tohle je jediná fotka, na které je něco vidět.

vino_morava_04

Počkali jsme tedy pár minut a už se nesla mísa s na kostičky nakrájenou domácí slaninou, sýrem a chlebem. Spolu s tím vším nám ve skleničce přistál první vzorek bílého. Jelikož jsme s doneseným litrovým džbánkem už docela zahýbali (teda hlavně Dvořka), tak jsme spolu s přibývajícími vzorky pomalu začali přemejšlet, jestli vůbec ze sklepa vylezem po svých. Ke každýmu vzorku jsme dostali instruktáž jaký je to ročník, jaká je to odrůda a jánevimcoještě. Mezitím jsme se i odvážili zeptat se na pár věcí nejen o vínu - zajímalo nás třeba proč jsme tu samotní, jestli tu je takhle volno pořád. Bylo nám vysvětleno, že sezona je na podzim, a že v tomto období má celý zařízení na rok dopředu zarezervovaný. Po asi osmi vzorcích bílého, mezi kterými nechybělo ani poměrně drahé ledové víno, se začali ve skleničkách objevovat vzorky z červenýho. Ty byly asi 4 a my již nervózně čekali, jestli přijde ještě nějakej víňák nebo je už těmto alkoholovým orgiím, kterým se říká ochutnávky, konec. Jelikož jsme nestačili dopít jeden vzorek a druhý na nás už čekal, tak byla celá návštěva sklípka vcelku rychlá. Sežrali jsme mísu, dopili poslední vzorek a šli ven na vzduch. Sedli jsme si venku na zahrádce a bylo nám dobře.

vino_morava_05

Dostali jsme další mísu se salámem, sejrem a chlebem a dva litrový džbánky s tím, že p. Mičulka půjde za chvilku na nějakou oslavu. Posadil vedle nás jěstě nějakou rodinku, zazásoboval je stejně jako nás dostatkem vína, nám přinesl ještě kávičku a vodu a už jsme ho neviděli. Prej až pudem spát, tak máme zhasnout. Poseděli jsme tedy pěkně na zahrádce a po čase jsme tam zůstali opět samotní.

vino_morava_06

vino_morava_07

vino_morava_08


Den druhý
           
Ráno jsme vstali poštípaní jak od komárů, tak i od večerního konzumování vínka, tudíž jsme ještě nějakou dobu leželi v posteli a zotavovali jsme se.

vino_morava_09

Petřev s Dvořkou se ještě marně snažili opravit rozbitý zip sekundovym lepidlem. Mezitím začalo docela vydatně pršet. Po vysprchování (ve sprše…ne venku v tom dešti) jsme se vydali o patro níž do hospody, kde na nás čekal pan majitel s nabídkou snídaně, kávičky a posezení u stolu, což jsme ani jedno nemohli odmítnout.

vino_morava_10

Po vyluxování obloženého talíře (salámy, sýr, zelenina) a ošatky chleba, se dostalo na placení. Cena celkem supr, Dvořka se později nechal slyšet, že stejný prachy před tím vysolil i v Tempu, akorát tam že ho nenechali vyspat. Inu přišel čas balení a oblíkání zpátky do motorkářského, popřípadě do pláštěnek. Déšť lehce polevil, a tak jsme se rozloučili, za všechno poděkovali a vyrazili jsme na cestu. Opět jsem nahodil navigaci, aby nás to vymotalo alespoň někam k Brnu. Jeli jsme směrem na Veselí nad Moravou - Kyjov - Slavkov u Brna a těsně před Brnem jsme se napojili na naší slavnou D1. Tu jsme měli v plánu u Rosic zase hned opustit, ale Dwořka, který jel první, nestačil odbočit a tak naše pouť po D1 pokračovala až k Humpolci. Těsně před sjezdem právě na Humpolec ale začalo zase pršet. Za zatím mírného poprchávání jsme se stačili schovat na benzínce, ale jakmile jsme zhasli motory, začalo lejt jak z konve. Hotová průtrž mračen. Alespoň jsem poobědval a dotankoval a když zase lehce polevilo, tak jsme se vydali dál na cestu. Sjeli jsme z dálnice, hned kousek za sjezdem doplnil palivo i zbytek Gangu a jelo se dál. Cesta pokračovala směrem Pelhřimov - Kamenice nad Lipou - Jindřichův Hradec, kde jsme dali další pauzu na benzínce. Další neplánovaná dešťová pauza byla v Třeboni. Peťa chvátal domu a tak nedbal na déšť a opustil nás. My z Dwořkou jsme ještě chvilku vydrželi a pak jsme se vydali na cestu taky. Zhruba někde v Lišově začalo zase pršet z plnejch, ale to už jsme si řekli, že dojedem. Naštěstí hned na tý rychlý silnici před Nemanicemi zase déšť ustal. Dojeli jsme na křižovatku k Budvaru, kde jsme se rozloučili a jeli jsme si po svých. Po příjezdu do garáže jsem čekal na svém těle mnohem větší škody napáchané deštěm. Mokrý jsem měl jen ponožky a rukávy u trika. Odepnul jsem stan a spacák a hurá domu. Doma jsem zjistil, že obě tyto spací pomůcky byly mokrý až kam - díkybohu, že jsem v tom nemusel spát.


mapa




Fotky ke stažení sem hodím až poté, co je budu mít komplet i od Péti. Zároveň pak asi i zaktualizuji článek (díky novým fotkám). Takže...Peťo, Peťo, Peťo !!! Co ty fotky?
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama