Šumava 18.9.2012

21. září 2012 v 19:25 | Vacour |  Vejlety - Kronika Gangu
Aneb historie se opakuje a my jsme se opět po dvou letech vrátili na podzimní Šumavu…


Datum: 18.9.2012
Sestava: Vacour, Dwořka
Počasí: jasno cca 20°C (při průjezdu lesních úseků o dost míň)
Délka vejetu: cca 250 km

Vše začalo dva dny předem (neděle), kdy Dwořka volá, že u Louise pořídil za dobře vyhřívaný hefty, a že je potřebuje pomoc namontovat a pak taky pomoct vyzkoušet. Tudíž v pondělí po práci spěchám ze Dwořkou a pak hurá montovat do Homol. I když s drobnými problémy, jako např. strhlej závit v plastovým dílu - při pokusu nahradit šroub vrutem zase přílišná délka vrutu, což resultovalo vykouknutím špičky z druhé strany řidítek, se správná věc nakonec podařila. Domluva byla jasná -druhej den pojedem na mopedu hned ráno do práce a hned po práci někam vyrazíme. A tak se taky stalo. Po půl třetí vyrážíme směr Krumlov s tím, že cílem bude project skrz Šumavu a někudy přes Strakonice se vrátit. Jenže ouha, první zastávka nás čekala hned v Litvínovicích u Normy. Dwořkovo Sašovi se nikam nechtělo a tak se zakousl do brzdovejch kotoučů a trucoval. S předním kolem nešlo vůbec hejbnout a Dwořka stál na silnici v odbočovacím pruhu k Normě.


Tudíž musela nastoupit hrubá síla a díky ní jsme Sašu popošoupli alespoň blíž k pangejtu. Dwořka utek do Normy koupit vodu na ochlazení brzdového systému, neb tvrdil, že se mu tohle stává, když nechá motorku na sluníčku a přehřeje se. Samozřejmě z obchodu přines i teplý polopiva, tudíž když Dwořka polil brzdy, měli jsme dost času mudrcovat co s tím. Díkybohu ochlazení systému pomohlo a za chvilku jsme mohli s menší ztrátou pokračovat. Během cesty do Krumlova nás čekaly ještě asi 4 přestávky na zkontrolování brzd, ale vše bylo OK tak jsme konečně mohli vyrazit na ostro. Prvotní plán byl vzít to na Lipno přes Větřní kolem řeky, ale díky zdržení jsme se shodli, že pojedem po hlavní aby jsme ten náš vejlet stihli doject v nějakém rozumném čase. Cesta tedy vedla přes Kájov do Černý v Pošumaví a právě kousek za Černou nás čekala další pauza.



Dwořkovo nově namontovaný vyhřívaný hefty.


Po protáhnutí a vyprázdnění se od zbytečných tekutin jsme nasedli zpět do sedla a hurá dál. Trasa vedla kolem Lipna (supr svezení) až do Volar, kde jsme odbočili na Lenoru, dále pak na Horní Vltavici, Borovou Ladu a Kvildu, kde nás čekala další pauzička, tentokráte s přírodní vložkou. Zastavili jsme totiž poblíž statku, kde měli ovce, krocany atd.


Taky tam maj hezkej potůček…



Po prohlídnutí okolí jsme zase naskočili na stroje a pokračovali jsme v cestě. Domluvili jsme se, že i přes blížící se tmu, si vejlet trošku protáhnem a odbočíme ještě trošku stranou a vemem to kolem Vydry - tzn. Modrava, Cenkova Pila a Ruštejn. Kousek před Sušicí jsme zahlídli dobře vypadající občerstvovací zařízení a tak jsme tam museli zastavit na véču. Objednali jsme si dlabenec, dali jsme si polopivo a aniž by jsme se stačili pořádně napít, měli jsme už všechno na stole.


Po zaplacení jsme se odvalili zpátky k mopedům, a pod výhružkou brzkého příchodu noci, jsme pokračovali v naší cestě. Trasa vedla takto : Sušice, Strakonice, Vodňany s tím, že kousek za Strakonicema jsme už jeli za tmy. Vypadalo to následovně: mě to moc nesvítí + Dwořka jedoucí za mnou se svým modrým plexi na helmě = oba jsme viděli velký kulový. Občas mi asi Dwořka, jedoucí za mnou, záviděl můj výhled skrz čiré plexi mojí helmy, a tak mě pro jistotu oslepil svými dálkovými. Prej taky něco chtěl vidět. Po chvilce jsem zjistil, že moje dálková světla neoslňují protijedoucí řidiče, tudíž jsem je přestal přepínat na potkávací a jel jsem s nimi až domu. Kousek za Strakonicemi mi došel benzínek, tudíž jsem kvapně přepl na rezervu a jel nerušeně dál. Propočítal jsem si, že při nejhorším scénáři bych na moje 3 litry rezervy měl dojet až do Budějic, tudíž jsem byl vcelku v klidu. U Vodňan jsem si ale přeci jen řekl, že jistota je jistota a zabočil jsem k čerpací stanici. Bohužel, i když by měly mít otevřeno do osmi, tak už ve třičtvrtě na osm jsem měl smůlu. Paní asi chtěla jít včas domu. A tak se mi nasedalo na motocykl poněkud hůře, páč při zarumplování s motorkou nebylo slyšet v nádrži žádný čvachtání. Říkal jsem si pořád dokola, že by to mělo vyjít až do Budějic, tak žádný strachy. Vyrazili jsme tedy dále. Jedu jedu, stále jedu no a pak to přišlo…po levé straně se objevila benzínka v Češňovicích. Do mojí 17ti litrová nádrže jsem tedy nalil 16 litránků, Z Dwořkou jsme se rozloučili a zbejvalo už jen dojet do garáže a ustájit oře…

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama